Obrázky hannah montana

31. říjen 2010 | 13.51 | rubrika: HANNAH MONTANA

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1.67 (3x)

HOROR STORY

29. říjen 2010 | 10.28 | rubrika: HOROR STORY

HOROR STORY

JAK NEBEZPEČNÉ JE VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ??

JAK SPRÁVNĚ VYVOLÁVAT DUCHY?? CO K TOMU POTŘEBUJEŠ A NA CO NESMÍŠ ZAPOMENOUT?? tO VŠECHNO SE DOZVÍŠ PRÁVĚ TEĎ!! ČTI POZORNĚ A BUĎ OPATRNÁ/Ý!!

 
POZOR!!: Závažné upozornění! Nikdy nevyvolávěj duchy, pokud na ně doopravdy nevěříš a nebo si chceš jenom udělat legraci. Mohlo by se ti to šeredně vymstít! Duchové jsou opravdu nebezpeční, a proto není radno si s nimi zahrávat!

 
1.CO MUSÍŠ VĚDĚT, NEŽ ZAČNEŠ?
Nejdůležitější je, dobře si rozmyslet, jestli do toho chceš opravdu jít. Nezapomeň, že si zahráváš s moctnostmi z jiného světa a ty se klidně můžou rozhodnout, že ti ublíží. pokud si se rozhodla že do toho půjdeš, pak vyber správné kámošky, o kterých víš, že na dichy věří. Nikdy nevyvolávej duchy sama! Vyvolávání je samozřejmě nejúspěšnější v nočních hodinách a to zejména o půlnoci.

 
2.PŘÍPRAVA NA VYVOLÁVÁNÍ
Vyvolávání prováděj v uzavřené místnosti, ale nech otevřené okno, aby mohl duch přijí i odejít. Postarej se o to, aby bylo v místnosti co nejméně železných předmětů, protože železo astrálí bytosti odpuzuje. Stolek, kolem kterého budete při vyvolávání sedět, by měl být kulatý, dřevěný, s jedniu dřevěnou nohou. Světlo by do místnosti měli dodávat jen svíčky a mělo by v ní být absolutní ticho. Jako další bod se musíš rozhodnout, jakou metodu komunikace s duchy si vybereš. Jsou tři základní: pomocí spiritistické tabulky, pomocí vybraného předmětu, pomocí svíčky.

 
3.SPIRITISTICKÁ TABULKA
Ta je k sehnání ve vybraných ezoterických obchodech nebo na internetu. Velmi snadno si ji můžeš i vyrobit. Stačí obyčejná čtvrtka, kterou pokreslíš přesně podle návodu .
Tabulka by měla obsahovat také slova ANO ( pod čísly v levo ) NE ( pod čísly v pravo ) a KONEC ( pod čísly na středu )
Pak už potřebuješ jen naváděcí šipku, kterou prostě nakteslíš na talířek nebo kolečko ze dřeva či papíru. Až se začne šipka pohybovat, musíte se přizpůsobit jejímu pohybu a vždy by ste měli skončit na slově konec. Připravte si také papír a tužku a vyberte jednoho člověka, který bude s vámi přímo spojen, ale bude vše zapisovat, abyste se k tomu mohli později vrátit.

 
4.VYVOLÁVÁNÍ POMOCÍ PŘEDMĚTU
Můžeš si vybrat jakýkoli předmět (tužku, talisman, přívěšek...), ale měla by to být věc, která má pro tebe duchovní význam. Mohl by to být dárek třeba od někoho důležitého nebo talisman, který si našla. Nevýhodou tohoto vyvolávání je, že se můžeš ptát pouze na otázky ANO a NE.

 
5.VYVOLÁVÁNÍ POMOCÍ SVÍČKY
Sežeň si nějakou silnou a dobře hořící svíčku v bílé barvě ( černá je pro temnou stranu magie). Odpověď vám dají pohyby svíčky, takže se opět budeš moc ptát jen ANO a NE.

 
6.JAK VYVOLÁVAT
Nejprve se společnědohodněte, koho budete vyvolávat a na co se ho chcete zeptat. Vyvarujte se hloupých a zbytečných otázek a nikdy duchy nedrážděte. Pak vyberte osobu, která je podle vás nejlepší médium ( je nejcitlivější, umí dobře naslouchat a všichni se jí rádi svěřujete ) a ta jediná bude s duchy komunikovat. Když máte vše dobře rozmyšleno, sedněte si kolem stolu a V PŘÍPADĚ SPIRITISTICKÉ TABULKY položte ruce na stůl tak, abyste se malíčky dotýkali zárověň talířků a zárověň lidí, sedících vedle vás. Šipka na talířku vám bude ukazovat na písmenka či slova a vy se případně můžete zeptat na poplňující otázky, pokud nebude odpověď úplně jasná. V PŘÍPADĚ SVÍČKY A PŘEDMĚTU si sedněte kolem stolu, ruce dáte na stůl a to tak, aby se vždy malíčky dotýkali souseda.

 
7. PŘIVOLÁNÍ DUCHA
Než začnete přivolávat ducha, soustřeďte se všechni pořádně a dejte si čas na chvíli meditace. Až budete připraveni a budete cítit, že jste schopni naslouchat duchům z jiného světa, můžete začít s vyvoláváním. Fbejte na to, aby mluvilo pouze vybrané médium. To pak ducha přivolá.Můžete použít jakoukoli zvací větu. Třeba: "Duchu Boženy Němcové, přijmi pozvání do našeho kruhu...." nebo může být konkrétnější: "Lukáši Nováku, který si se narodil 26.8. 1972 a zemřel jsi 18.6. 2007, přijď mizi nás..." Záleží jen na vás.

 
8.JAK KOMUNIKOVAT S DUCHEM
Vždy se k duchům chovejte s úctou a oslovujte je celými jmény. I v případě, že dostanete odpověď, jakou jste si zrovna nepříli slyšet, nikdy to nedávejte najevo a neobviňujse z toho ducha. Pamatujte, že i duchové mohou být zlomyslní a potměšilí a ne všemu, co říkají, se dá věřit. U spiritistické tabulky je komunikace velmi snadná - prostě položíte otázku a soustředíte se na pohyb talířku se šipkou. U svíčky a předmětu musíte dbát na to, abyste každou otázku zakončili slovy: ".......pokud ano pohni předmětem na stole" respektive "pohni výrazně plamenem svíčky."

 
9.KONEC SEANCE
Vždycky odvolejte ducha zpátky do jeho světa!Nikd nesmíte zapomenout seanci ukončit a ducha nechat na tomto světě. To je nejnebezpečnější věc, která může vést k velmi nepříjemným důsledkům. Neodvolaný duch vám může škodit, může vás měnit a může vám dokonce i vážně ublížit! Pokud ste tedy se seancí u konce, odvolejte V PŘÍPADĚ SPIRITISTICKÉ TABULKY šipkou na konec a pro jistotu ještě duchovi poděkujte a pošlete ho "domů". V případě předmětu a svíčky ducha pouze odvolejte. Můžete třeba použít větu: "Duchu Boženy Němcové,  děkujeme ti za tvou pomoc a teď tě odvoláváme z tohoto světa. Odejdi v pokoji a vrať se do míst, kam patříš. Odcházej v poklidu a své magické síly proti nám neobracej. Děkujeme ti a již se nevracej!" Ale můžete samozřejmě použít i jakoukoli jinou větu, jen nezapomeňte zdůraznit, že ho odvoláváte a aby se nevracet a neubližoval vám!

 
10.PROČ SE DUCH NEOBJEVIL
Může se stát, že vaše seance byla neúspěšná a žádný duch se nedostavil, přestože jste udělali všechno podle návodu a médium se opravdu snažilo. Vysvětlení je prosté - zabránit komunikací s duchyjste mohli jen vy sami. Někdo mezi vámi zřejmě nevěřil a měl z toho legraci. V takovém případě je vaše duchovní spojení příliš slabé a duchy se přivolat nepodaří. Příště si tedy lépe vybírejte své společníky na seanci.
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 3.33 (3x)

Horor story

29. říjen 2010 | 10.27 | rubrika: HOROR STORY

Horor strory

VOSA ZABIJÁK

Jednoho dne jsem šla na půdu. V jednom ruhu půdy jsem objevila hnízdo, které se hemžilo vosami. Šla jsem k němu blíž, abych si ho trochu prohlédla. Když jsem ale na tu věc posvítila, strachy jsem zaječela. Nebylo to totiž vosí hnízdo, ale uříznutá lidská hlava, která mi řekla: "Nenech se od vos pobodat nebo skončíš jako já." Měla jsem strach a rychle odtamtud utekla. Když jsem tu hlavu chtěla ukázat našim, už tam nebyla. Přesto nám bylo její varování naprosto jasné - předchozí zlastník domu zemřel totiž na bodnutí vosou.

STARÁ PANÍ

Na škole jsem měla praxi a odbývala si ji v  nemocnici. Jednoho dne jsem měla noční službu a vyrazila jsem na své obvyklá kolečka po odděleních. Konečně jsem došla až ke dvěřím pokoje paní Novákové, které se už 4 roky nedokázala bez pomoci pohybovat. Ale když jsem otevřela dveře jejího pokoje, stála ta žena najednou vedle svojí postele! Oči měla úplně vyvalené a s rukama nataženýma před sebe šla rovnou ke mně. Skácela jsem se v mdlobách. Když jsem opět přišla k sobě, klečela u mě moje kolegyně. Chtěla jsem se hned zvednout, abych se šla podívat po té staré paní. Ale moje kolegině mi smutně řekla: "Paní Nováková je mrtvá. Před hodinou umřela tiše a pokojně ve spánku." Úplně vyvedená z míry jsem se podívala na hodinky. Bylo to jenom pár minut, co jsem upadla do mdlob. Moje kolegyně ale měla pravdu - ta stará paní ležela mrtvá ve své posteli. Nejhorší na tom bylo, že její oči byly stejně široce otevřené, jako když jsem ji vyděla naposledy!

HADÍ PRSTEN

Moje máma měla starý prstn, který vypadal, jako kdyby se jí kolem prstu točil had. Byl pro ni talismanem štěstí. Proto ho nosila pořád a nikdy ho nesundavala z prstu - až do chvíle, kdy jsme jeli o zimních prázdninách na dovolenou. Přes hrozný stav našeho auta jsme na místo určení dojeli. A užili jsme si v horách nádhernou dovolenou. Ale v den našeho odjezdu propukla panika - maminčin prsten se ztratil a i po několika hodinách hledání nebyl k nalezení. Tak jsme museli jet domů bez něj. Na cestě se nám stalo ale něco neuvěřitelného: naše auto zlstalo stát uprostřep pustiny. Vystoupili jsme, abychom se podívali, co se vlastně stalo. Právě v tu chvíli se z pod kapoty vyvalil hrozný kouř. Strachy jsme uskočili zpátky. A právě včas, protože jen o pár sekund později naše auto explodovalo. Pár střepinek nás sice strefilo, ale nijak vážně jsme zraněni nebyli. Máma začala prohlížet jednu z těch střepinek. Byl to kousek hadího prstenu, který nám v tuto chvíli přinesl dokonalá štěstí v neštěstí.

OBYČEJNÝ FILM?

Moji rodiče odjeli na noc pryč, a tak jsem uspořádala filmovou noc pro moje kámošky Evu a Lenku. Každá přinesla nějaké DVD a Lenka řekla o tom svém: "Našla jsem ho u mých rodičů jmenuje se "Hrůzné postavy"......." Koukali jsme na film, ale on nebyl vůbec strašidelný. Ta monstra vypadala tak falešně, že jsme z toho měli legraci. Potom jsme šly spát, ale vzbudilo nás vytí psa. Vycházelo ze zahrady. Náš pes tam lítal jako splašený. Potom jsme zahlédly tři postavy. Vypadala přesně jako ta monstra z filmu! Ale teď působily neuvěřitelně reálně. Začaly našeho psa tahat do křoví. Celá roztřesená jsem běžela na zahradu. Na trávníko ale ležel jen papír, na kterém byl krvavý otisk psí tlapky a nápis: "Nikdy se nesmějte stínovým postavám, jinak si pro vás přijdou!"

OPUŠTĚNÁ TOVÁRNA

Vždycky, když jsem přijela na návštěvu k babičce, chodili jsme se sestřenkami do opuštěné továrny. Vstup tam byl zakázán, ale to nás nikdy nezastavilo. Vlezli jsme si do staré věže, kde jsme si udělali něco jako klubovnu, když jsme najednou zezdola uslišeli podivné zvuky. Schovali jsme se do rohu a ani nedýchali. Najednou jsme uslyšeli mužský hlas, který volal: "Hej, vy tři tam nahoře ve věži! Vím, že tam jste! Pojďtě okamžitě dolů!" Když jsme slezly dolů, stál před námi velký muž s černými vlasy a staromódním knírem. Hned na nás vyhrkl: "Co vás to vůbec napadlo? Koukejte, ať jste co nejdřív doma!" Když už jsme byli za plotem ,Uslyšeli jsme najednou za nái velkou ránu. Stará věž, ve které bychom nebýt toho muže ještě byli, se s obrovským rámusem zřítila na zem. V šoku jsme utíkali k babičce, všechno jí vyprávěli a důkladně popslai toho muže, který nás zachránil. Babička najednou ze skříně vytáhla fotku, Která ukazovala nějakou slavnost v továrně ještě v době, kdy ještě normáoně fungovala. Vedle babičky stál na fotce ten muž! Řekla nám: "To byl majitel té továrny. Před 65 lety přišel při jednom neštěstí v továrně o život."

ZPRÁVA Z ONOHO SVĚTA

Moje kámoška Lucka a já jsme truchlily. Kristýna, třetí holka z naší party, byla ubodána v parku. Pachatel nezanechla na místě žádné stopy. Toužili jsme po tom, abychom si s ní mohli ještě jednou promluvit. Obstarali jsme si proto spiritickou tabulku. Sešli jsme se večer u mě doma, abychom to v klidu vyzkoušeli. Ale šipka, která měla ukazovat na písmenka, se nechtěla vůbec hnout. Raděju jsme šli spát. Když udeřila půlnoc, vzbudili jsme se obě děsem a uviděli, jak se šipka sama pohybuje. Nejistě jsem se zeútala: "To jsi ty Kristýno?" Šipka ukázala na "Ano". Najednou mi zazvonil mobil. Když jsem ho zvedla, uslyšela jsem Kristýnin hlas: "Byl to Pavel!" Byly jsme jako zkoprnělé - Kristýnu zabil její bývalí přítel Pavel! Díky našemu podmětu pak mohla policie celý případ dovést až k soudu. 

LES NEMRTVÝCH

O lese, na jehož kraji bydlím, se už léta povídá podivná historie. Každý úpněk prý v lese ožívají nemrtvý. Také starý lesník je prý zombie anajde klid teprve tehdy, až v jeho lese nastane mír a pokoj. Moje kámoška Laura a já na tohové nesmysli ale nevěříme, a proto jsme se rozhodli stávit noc v lese. Neslyšeli jsme vůbec nic strašidelného - dokud neudeřila půlnoc. Najednou se koled rozprostřela mlha, ze které se vynořovaly podivné stíny. Laura a já sjme hrozně křičeli a v tom jsme vedle sebe uslyšeli supění jednoho nemrtvého a už jsme myslela, že po mě skočí. V tom se ozval výstřel a mlha se začala trhat. Vedle mě stál starý lesní. Podíval se na mě a řekl: "Utíkej! Už nikdy se sem nevracej!" Rychle jsem s Laurou utíkali domů. Pokaždé, když teď toho lesníka

KRVAVÉ LÉTO

O prázdinách jsem byla s mými přáteli na táboře v Portugalsku. Všechno tam bylo super. Jenomže každou noc jsem se vzbudita zborcená potem kvůli té samé noční můř. Pokaždé moje kámoška Nina vyrazila večer surfovat se svým přítelem Tomem, zatímco mi ostatní jsme seděli na terase našeho bungalovu. Najednou k nám Nina běžela s křikem zpátky. Běželi jsme s ní honem zpátky k pláži a na břehu jsme viděli Toma, který ležel v kaluži své krve.Ve vodě jsme viděli žraločí ploutev. Samozřejmě, že jsem ostatním vyprávěla o svých nočních můrách, které mě pronásledovali, ale oni mě pokaždé oklidňovali, že to nic neznamená. O týden později jsme jednoho věčera pařili na terase, když v tom jsem měla pocit, jako bych byla zpátky v tom snu - Nina  a Tom byli pryč! Bylo to přesně jako v tom snu - rozhovory mých přátel, západ slunce nad mořem... Zděšeně jsem vyskočila ze židle a běžela na pláž. Hystericky jsem křičela z plných plic, abych Ninu a Toma, kteří právě vyráželi se svými surfy od břehu, zastavila a přiměla vrátit se. Slyšeli mě a vrátili se zpátky na pláž, kde jsem seděla zhroucená a s pláčem jsem na ně čekala. V jejich pohledech jsem viděla, že mě litují a myslí si, že mi přeskočilo. Jenže pak jsme se všichni tři podívali na moře a tam jsme opravdu uviděli žraločí ploutev. Další den byla pláž pro nebezpečí žraloků zavřena...

VOODOO NÁM ZNIČILO ŽIVOT

Ta holka se jmenovala Romana. Nebylo na ní nic zvláštního, Teda tak to alespoň připadalo nám holkám. Jenže kluci to viděli úplně jinak. Pro ně byla naprostá hvězda. Všichni se kolem ní motali a mohli se strhat, kdo s ní půjde na rande. Za to my holky jsme ji nemohly ani vystát. Chovala se k nám hrozně přezíravě a byvila se s námi jenom, když něco potřebovala. Třeba domácí ůkol nebo opsat tahák na písemku. Jasně, že bychom ji nejrači poslaly někam, jenře kvůli tomu, že se za ní táhli kluci, jsme se s ní bavily i my. A ona to věděla. Měla nás doslova v hrsti. Stačilo totiž, aby o nějaké holce pronesla, že je to úplná nula a že nechápe, kdo by se s ní mohl bavit a kluci se k  té chudince začali okamžitě chovat, jako kdyby byla prašivá. Bály jsme se, aby se nám nestalo něco podobného, a tak jsme s ní hrály její hru. Je ale jasné, 6e nám lezla příšerně na nervy a nejrači bychom byly, kdyby musela odejít na jinou školu, do úplně jiného města a nejlépe do úplně jiné země... Jednoho dne došlo k tomu, že pohár naší trpělivosti přetekl. Byly jsme v šatně a převlékali jsme se zrovna na tělák. Byla jsme tam já, moje nejlepší kámoška Lenka a dvě holky, které taky patřily do naší party - Tereza a Hanka. Byvily jsme se o chystané párty u Hanky doma a plánovali jsme, co kdo přinese. Najednou do našeho rozhovoru vpadla Romana. Začala vyprávět něco o tom, jak jsou všichni ti kluci nemožní a jak už jí lezou na nervy, že za  ní pořád lezou. My jsme rači nic neříkali a jenom jsme přikyvovaly. Přitom jsme si ale všechny v duchu představovaly, jak by to bylo krásný, kdyby o nás kluci taky stáli. Jak jsme se převlákaly, všimla jsem si, že jako bychom se domluvily, měli jsme dneska všechny na sobě podobné kalhotky. Takové ty s nohavičkou a roztomilymi obrázkami kreslených figurek. Taky jsme je byly nakupovat společně v H&M a jako bychom to tušily, vzaůly jsme si dneska všechny skoro stejné. Jenom jsem se tomu usmála a ještě jsem si říkala, že to pak musím říct holkám, až se budem vracet. Když jsme vběhly do tělocvičny, zprvu jsme si ničeho nevšimly. Zrovna jsme si něco povídaly a nevěnovali jsme pozornost tomu, co se děje kolem nás. Teprve po chvilce nám došlo, že něco visí ve vzduchu. Skoro celá třída byla seřazena do půlkruu kolem naší třídní "hvězdy", která na nás ukazovala prstem a něco říkala. Teprve,když jsme přišly blíž, takjsme jí rozuměly: "Koukněte na naše lezbické sesterstvo! Naše holčičky se mají tak rády, že dokonce nosí stejné kalhotky! Nebo že by si je v noci vyměnily a přišly na to až teď? No hlavně, že je holkám v noci teplo!" Všichni kolem se hrozně smáli a my byly úlně rudé. Naštěstí vběhl do tělocvičny učitel a začala hodina. Foufala jsem, že to byla jenom jedna hloupá poznámka, na kterou všichni brzo zapomenou, ale to jsem doufala marně.Celý týden jsme poslouchaly obměněné verze toho, že jsme lesby a na konci týdne už jsme toho měli vážně plné zuby. Když jsme se v sobotu večer sešli u Hanky doma, byla naše nálada na bodu mrazu. Po pár desítkách minut povídání jsme se ale dostaly do pohody a další půl hodinu jsme strávily tím, že jsme vymýšlely nejrůznější formy pomsty, kterými bychom Romanu jednou pro vždy zničily. Skvěle jsme se bavili a konečně po tom týdnu jsme se dokázaly naplno zasmát a dělat si z toho legarci. Jenže pak Tereza řekla: "Jo, holky, takhle je to sice vtipný, jenže v pondělí musíme zase do školy a tam bude číhat ta čůza. Já už na ní vážně nemám nervy a bojím se, co nám zase udělá." Klára řekla: "Chtělo by to se jí zbavit. Jenže jak?" Najednou Hanka vyskočila z gauče: "A co kdybychom zkusily voodoo?" Začaly jsme se smát. Jenže Hanka pokřačovala: "Ne neblbněte, já jsem teď někde četla, že to vážně funguje. Stačí jen mít něco, co nás spojí s tím člověkem, kterého se chceme zbavit." Musely jsme být vážně v divný náladě, protože asi po deseti minutách debaty jsme se rozhodly že přistoupíme na její návrh. Největší problém byl nějaký Romanin předmět, jenže pak si Hanka vzpoměla, že má její kapesník. Romaně totiž vypadl o hodinu z kapsy a Hanka jí na něj omylem šlápla. Romana hned ztropila bengál, že jí ho musí vyprat, no a Hanka se k tomu na štěstí pro nás ještě nedostala. Osobní předmět jsme měly a tak jsme mohly začít. Všude jsme zhasly a nechaly jsme svítit jen svíčky, které jsme obalily do tmavých látek. Pokoj tak byl zalitý tmavě modrým a rudým světlem. Sedly jsme si do kruhu, vzaly do ruky připravené špejle a kapesník. Pomocí vosku se nám z toho podařilo vytvořit jakous takous figurku, na kterou jsme nakonec přilepily vlasy jedné staré Hančiny bárbíny. Pak už jsme si připravily špendlíky a začaly jsme. Nevím, co a jak jsme vlastně tenkrát říkaly, pamatuju si jen takové vjemy a tu atmosféru nenávisti, která se nad námi vznášela. Nejdřív jsme jenom říkaly, co všechno nám na Romaně vadí a proč, a pak už jsme přes sebe vykřikovaly, co všechno si přejeme aby se jí stalo. Bylo to jako davová psychóza, byly jsme jako šílené. Hystericky jsme křičely: "Ať chcípne, ať chcípne!" a zuřivě jsme bodaly do nohou figurky. Nevím, proč jsme se všechny soustředilyzrovna na nohy, ale když jsme se konečně uklidnily, měla figurka v nohách asi dvace špendlíků. Najednou jako by nám došlo, o co jsme se vlastně pokoušely a uvědomily si, jak hnusně jsme se chovaly. Je přece nechutné, přát někomu, ať umře. Měly jsme z toho hodně špatný pocit a řadši jsme se rychle rozešly domů. V pondělí jsme se nejdřív vůbec nedokázaly podívat navzájem do očí, ale když vešla do třídy Romana a vypadala ještě zdravější než jindy, jako by z nás všechno spadlo. A když stihla do první přestávky dvakrát setřít mě a jednou Hanku, výjimečně nám to vůbec nevadilo a jenom jsme se na sebe usmívaly. Mám pocit, že jsme ji poprvé v životě vyvedly z míry. Každopádně se nám obrovsky ulevilo a odpoledne už jsme se bavily jako obvykle. Za to Romana se zdála být úplně vyvedená z míry tím, že nám její nepříjemné a jízlivé pozdímky vůbec nevadí. Týden uběhl jako voda a my jsme se pomalu chystaly na další víkend. Tentokrát jsme naplánovaly, že se sejdeme u mě. Holky dorazily kolem třetí, tak jsme si hned daly brambůrky a pustily jsme si "Deník princezny". Skvěle jsme se bavily, přesto že jsme tenhle film viděly asi stokrát, když v tom mi zazvonil mobil. Byla to Jana, která s námi taky chodila do třídy. Bezmyšlenkovitě jsem to zvedla a myslela si, že potřebuje nějaký úkol nebo tak něco. Když na mě ale začala mluvit, doslova jsem ztuhla a myslela jsem, že se mi to všechno jenom zdá. Holky si všimly, že se něco děje a tak se na mě tázavě dívaly. Položila jsem ten telefon a podívala se na ně. A pak jsem řekla: "To byla Jana. Volala k nim Romanina maminka, že se stalo něco hrozného. Romana spadla pod vlak a ten jí ujel obě nohy. Odvezli ji okamžitě do nemocnice a je mimo ohrožení života, ale strti bude na vozíku..." Dívaly jsme se na sebe a všem nám v tu chvíli běžela stejná myšlenka - Je to naše vina? Už nikdy se to nedozvíme a přestože je to dneska už půl roku, nikdy se té myšlenky nezbavím - zničila jsem život holce jako jsem já? Já vím, že byla nepříjemná, trápila nás a chovala se k nám hnusně, ale my neměly právo ji zmrzačit...! Vím, že se to nikdo nedozví, protože mi budeme ze strachu raději mlčet, ale já už se nikdy nezbavím těch hrozných výčitek svědomí. Dovedete si představit, jaké to je, kdyý protivám jede člověk na vozíku a vy vidíte, že je úplně zlomený a přitom vám hlavou běží myšlenka: Není to náhodou moje vina? Udělala jsem jí to já?

JAK NEBEZPEČNÉ JE VOODOO

VOODOO PATŘÍ K NEJZNÁMĚJŠÍM KULTŮM NA SVĚTĚ, ALE VĚTŠINA LIDÍ ZNÁ JEN JEHO TEMNOU STRÁNKU. JAK PROBÍHAJÍ RITUÁLU VOODOO? KTEŘÍ BOHOVÉ TĚ DONUTÍ JÍST MASO ZE SVÉHO TĚLA? A CO SLAVNÉ PANENKY VOODOO?

Pro voodoo se používá také označení: vúdú, vodou, voudou, vodoun, atd. Bývá označována za náboženství, ale i kult nebo dokonce součást čarodějnictví a to díky své temné stránce. Málokdo ale pronikl do skutečné podstaty voodoo, kde by překvapivě zjistili, že voodoo má jako každé náboženství dobrou i temnou stránku!

KDE SE VZALO VOODOO?
Úplně vysledovat se to již dnes nedá, ale jeho kořeny jednoznačně sahají k pohanským prastarým obřadům původních obyvatel západního pobřeží Afriky. Tyto pohanské vzory se později mísily s některými křesťanskými zvyky. Díky obchodu s otroky se voodoo postupně ze své domoviny na západě Afriky přestěhovalo dále na Haiti a přilehlé ostrovy. Postupně do něj proniklyi vlivy tradic indiánskéch kmenů ze střední Ameriky a dokonce došlo i k převzetí některých pohanských bohů z Evropy.

JAK SE VOODOO DĚLÍ?
Tento klut má dvě základní části - je to " loa rada", která je čistou tedy bílou částí voodoo a používá se při náboženských obřadech. Druhou odvrácenou tváří voodoo je "loa petro", která představuje čarodějnictví a černou magii.

LOA RADA
Jde o čistou část voodoo. Jsou v ní zastoutpeni dobří bohové, mezi které patří třeba Legba rada, Agau nebo Erzulie. Tito bohové prý pomáhali při stvoření světa a udřžení života. Nejsou příliš zlí a při jejich vyvolávání nehrozí příliš velké nebezpečí.

LOA PETRO
Je naopak symbolem pro čarodějnictví a černou magii obecně. Je zásadně zaměřeno na zlobu, násilí, hněv, nenávist a temné mocnosti. Jméno loa petro je údajně odvozeno od skutečné osobnosti Dona Pedra, španělského černocha, který měl v 18stl. založit kult "šílených" tanců. Do této části voodoo patří "zlá" božstva, a to především nejrůznější afričtí bozi a démoni, ale také původní haitská božstva jako je třeba Marinettebwa - chech, Velký loa z Jakmelského kraje a Taureau - trois - graines.

NEBEZPEČÍ ALE ČÍHÁ VŠUDE!
Ve voodoo nefunguje tak striktní oddělení na dobro a zlo, jako v náboženstvích, které běžně známe. Vyznavači voodoo nemají žádné peklo a nebe, ani žádného "hlavního dobrého" boha a satana. Ve voodoo existuje vždy potenciální riziko nebezpečí, protože i dobří bozi loa rada můžou být vzteklí nebo nahněvaní a stejně tak bozi strany loa petro mohou vyjimečně konat i dobré skutky.

RITUÁLY VOODOO
Nejznámějším znaken voodoo jsou magické rituály. Ty slouží především ke spojení s jednotlivými bohy. Existují ak rituály pro všechny významné mezníky v lidském životě jako je narození, svatba, dospělost, úmrtí, atd. Lidé se snaží od bohů vymoct především milost osudu a případnou pomoc. Některé rituály jsou velmi složité a jejich provádění může trvat i několik dní. Během rituálu se většina stoupenců dostanou do tak zvaného stavu posedlosti. Vnějším pozorovatelům můžou tito lidé připadat jako posedlí ďáblem, jako v epileptickém záchvatu nebo pod vlivem velmi silných drog. Jde vlastě o stav, kdy lidské tělo opustí duše a je obsazeno vyvolaným bohem.

ŠAMANI VOODOO
V bílé části voodoo se kněží nazívají "hougan" a kněžky "mambo". Naopak černá strana voodoo používá pro kněze označení "bokorové". Šamani se většinou snaží vyvolat nejprve dobré bohy a teprve když potřebují sáhnout k k temnějším silám přivolají bohy loa petro. Problém je v tom, že existuje několik bohů, kteří se mohou řadit do obou skupin, a kteří mohou způsobit veliké štěstí a přinést velkou pomoc, ale stejně tak naprostou zkázu. Ve voodoo má každý bůh své specifické vlastnosti, způsob chování, posvátní másta, oblíbené jídlo, den, barvy, symboly, čísla, planety, dokonce i speciální formuly pozdravu a další nejrůznější znamení.

ŽIVÉ OBĚTI
Je pravda, že při rituálech dochází kromě šílených tanců, víření bubnů a výkřiků, také k předkládání obětních darů. Někteří bohové jsou velmi skromní a stačí jim třeba čerství ovoce nebo kořálky, ale ti náročnější vyžadují obětování živého zvířete. Problém je v tom, že podle pravidel obětování, musí zvíře se svým údělem souhlasit. Což vyjádří tím, že přijme nabízenou potravu. Pokud by ji nepřijalo, musel by ho šaman buď přemkuvit nebo nechat jít. Pokud je bůh s dary spokojen, obsadí tělo "posedlého" a nastane hlavní nebezpečí úrazu. Mnozí lidé v tranzu totiž pod vlivem jednotlivých bohů pijí třeba velmi jedovaté nápoje, prochází ohněm a podobně. Největší nebezpečí pak přichází od loanů petro. Například loan Criminél nutí posedlého jedince, aby pojídal vlastní maso!

PANENKY VOODOO
Jsou určitě nejznámějším znakem tohoto kultu. Nejvíce jsou spojeny s haitským voodoo, ale například v Indonésii se tyto panenky vyráběli dokonce v životní velikosti, což mělo posilovat sílu šamana. Panenky nejsou určené jen pro zlo, dá se s nimi totiž stejně pomáhat jako škodit. Půvedně se panenky vyráběly z hlíny, na které se nalepovali vlasy,nehty a dokonce i sliny, krev nebo sperma oběti, aby bylo spojení mnohem silnější. V současné době jsou ale více rozšířené panenky z látky, jejichž tělo se plní libovolným materiálem. Nejdůležitější ale je, aby panenka byla co nejvíce podobná zamýšlené oběti.

NEJZNÁMĚJŠÍ LOANOVÉ
AGWE - je vládce moří vzývaný převážně lidmi, kteří u moře bydlí.
DUMBALLAH - představuje zdroj míru a pokoje.
ERZULIE - je matka Země, která je nejmilovanějším duchem, tvrdí se o ní, že umí věštit ze snů.
KALFU - je duchem noci a počátkem temnoty, pokládá se za velmi nebezpečného ducha, ale je možné si ho usmířít.
LEGBA - starý muž nebo veselé dítě představující přechod mezi světem pozemským a duchovním. Je počátkem života, mezi jeho symboly patří slunce a penis.
OGOUN - bojovník, dnes symbolizije také moc a sílu politiků.

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 2.7 (10x)

Test od 2-5 ročků

29. říjen 2010 | 10.00 | rubrika: TESTY

Test od 2-5 ročků(maminka nebo tatínek přečte)

1,Tvé jméno?

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 27x

logické příklady(těžké)

29. říjen 2010 | 10.00 | rubrika: TESTY
Logické příklady

Příklad 1

Kostka se pravidelně otáčí. Dokresli, jak bude vypadat v poslední poloze?


Příklad 2

Otáčej písmeno K. Kterou polohu písmene

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení 1.89 (28x) | přečteno: 2.084x

Doplň chybějící písmena(učení)

29. říjen 2010 | 10.00 | rubrika: TESTY

Doplň chybějící písmena

1,vem si papír kde piš číslo odpovědi.

2,správné odpovědi se dozvíš dole!!!

mam_nka-1,mamynka2,maminka3,mamínka4,mamýnka

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 3 (1x) | přečteno: 177x

Test od 8-10 roků

29. říjen 2010 | 10.00 | rubrika: TESTY

Test od 8-10

1,68-15

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 4 (1x) | přečteno: 26x

Test od 10-12 roků

29. říjen 2010 | 09.59 | rubrika: TESTY

Test od 10-12 (příklady)

1,118:5

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2 (1x) | přečteno: 26x

Test o 12-15 roků

29. říjen 2010 | 09.59 | rubrika: TESTY

Test od 12-15 roků (příklady)

1,156-85

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 34x

XXXL test logicus :-)

29. říjen 2010 | 09.59 | rubrika: TESTY

XXXL TEST LOGICUS :-)

1,VEM SI PAPÍR A PÍSÁTKO

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2.6 (5x) | přečteno: 53x