Smutný příběh

5. leden 2011 | 19.23 | rubrika: ČLÁNKY O ZVÍŘATECH
Ahojik tohle je upe smutný pribeh
Je to mocky hezký příběh... Moooc smutný... Pls čtěte až do konce...
Nepamatuji si toho moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratříčky a sestřičky. Pamatuji si, že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli

Pamatuji si na den, kdy mě vzali od maminky. Byl jsem velice smutný a vystrašený. Moje mléčné zoubky sotva vyrostli a opravdu jsem měl být ještě u maminky, ale ona byla taková nemocná a lidé stále mluvili o tom, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, který já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Pouze nás dva. Choulili jsme se k sobě a byli jsme tak vystrašení. Stále nás nikdo nepřišel pohladit a mít nás rád. Tolik nových věcí, zvuků a pachů. Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat. Některá piští, jiná mňoukají, další pípají. Moje sestřička a já jsme natlačení v malé kleci. Slyším i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mne koukají, líbí se mi ,,malí lidé´´- děti, vypadají tak mile a směšně, jakoby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé kleci; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndávají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy slyšíme: ,,Ach, jací jsou rozkošní, chtěl bych jedno domů, ale nikdy si nás nikdo nevezme.
Moje sestřička minulou noc zemřela, když byla v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemný kožíšek a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného tělíčka. Slyšel jsem je mluvit, že byla nemocná a že by mne měli prodat za sníženou cenu, abych co nejdříve opustil obchod. Myslím, že moje slabé zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestřičkou, neboť její tělíčko ráno vzali ven z klece a zakopali.
Dnes přišla jedna rodina a koupila si mne! Och, šastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mne drží tak něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkali, že jsem milé a krásné štěně! Dostal jsem jméno Anděl, neboli Andílek. Rád olizuji mé nové lidi. Rodina se o mne výborně stará, mají mne rádi a jsou něžní a milí. Jemně mne učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a moře lásky. Chci se jenom zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím.
Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mne jemně držela a povídala, že to bude v pořádku. Tak jsem se uklidnil. Veterinář musel říkat něco smutného mé milované rodině, protože vypadali strašně smutní. Zaslechl jsem něco jako ,,silná dysplazie kloubů´´něco o mém srdci. Zaslechl jsem veterináře zašeptat něco o rádobychovatelích a že moji rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všechno znamená, ale bolí mne vidět moji rodinu takovou smutnou. Ale stále mne milují a já je mám také stále velice rád.
Už je mi 6 měsíců. Ve věku, kdy jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mne hrozně bolí jenom se pohnout. Bolest nikdy nepřestávala. Bolí mne běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým bych měl být, ale je to těžké! Láme mi to srdce, když vidím děvčátko takové smutné a když slyším mamku a taťku říkat, že ,,asi už nastal ten čas´´. Několikrát jsem byl na to místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy mluví o ,,dědičných problémech´´.
Já přeci chci jen cítit teplé sluneční paprsky, hrát si a tulit se k mojí rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď už mne bolí i se postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu už jen kňučet bolestí.
Vzali mne naposledy do auta. Všichni jsou takoví smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být hodný a mít všechny rád. Co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl usušit slzy mého děvčátka!
Vystrčím jazyk, abych jí olíznu ruku,ale můžu jen zakňučet bolestí.
Stůl u veterináře je takový studený. Tak hodně se bojím. Všichni lidé mne objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně oblíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dneska tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mne drží jemně a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední tlapce. Bolest začíná ustupovat. Cítím, jak na mne jde klid. Teď můžu něžně olízat její ruku. Začínám vidět sny: vidím přicházet mojí maminku a mé bratříčky a sestřičky na vzdáleném zeleném místě. Říkají, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, který znám - slabým zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím hodně, hodně měsíců, ale nebylo mi to souzeno. ,,Víte´´, povídal veterinář, ,,štěňata v pet-shopech nepochází od etických chovatelů´´. Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než uvidím svou milovanou rodinu znovu.

Kdyby se to jenom všechno událo jinak.
Tenhle příběh koluje po internetu, dejte si ho taky na svůj blog ať už se tohle nikdy
nestane !!!!
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1.5 (2x)

Zajímavosti o zvířatech

29. říjen 2010 | 09.52 | rubrika: ČLÁNKY O ZVÍŘATECH

Zajímavosti o zvířatech

Tasmánský čert – vačnatec z Tasmánie

Všeobecně o tasmánském čertovi

Tasmánský čert je všeobecně známé označení pro dravého vačnatce jménem Ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii). Jsou to samotářsky žijící zvířata, které se potkávají pouze u kořisti a nebo při rozmnožování. Nejagresivnější jsou dospělí samci.

Ďábel medvědovitý a jeho rozšíření

Tento dravý vačnatec žije pouze v Tazmánii, kde obývá suché
sklerofylní lesy, pobřežní lesíky a okraje měst. V ostatních částech světa už jej bohužel nenalezneme. Od května roku 2008 je považován za ohrožený druh a tamější vláda se snaží o účinný boj proti rakovině tváře, která se mezi tasmánskými čerty v posledních letech až děsivě rozšířila.

Tasmánský čert - jak vypadá?

Ďábel medvědovitý (zvaný také Tasmánský čert) má zavalité, velmi silně osvalené tělo, velkou hlavu a dlouhý ocas, dosahují téměř do poloviny délky těla. Průměrná délka těla samce je 65,2 centimetrů, délka ocasu 25,8 centimetrů. Váha se pohybuje okolo osmi kilogramů. Samice má průměrnou délku těla 57 centimetrů a délku ocasu 24,4 centimetrů. Váha samic se pohybuje okolo šesti kilogramů. Srst je černá, často jsou na ni patrné bílé skvrny nebo pruhy na hrudi a zadnici. Z obličejové části a z vrcholku hlavy vyrůstají citlivé hmatové vousy, které tasmánskému čertovi pomáhají při nočním lovu lokalizovat kořist.

Zajímavosti o smyslech koní

Koně mají neobyčejně vyvinuté smysly. Díky čichu poznají, že jste nervózní, slyší zvuky pro lidské ucho neslyšitelné a vidí panoramaticky. A to není zdaleka vše. Čtěte o neuvěřitelných schopnostech tohoto majestátního zvířete.


Zrak koní - jak vidí kůň?

Protože má kůň oči umístěné po stranách hlavy, vidí téměř všechno kolem sebe, ale v oblasti nozder před nimi zůstává jakýsi mrtvý úhel - v něm kůň nevidí nic, proto si nikdy nestoupejte čelem ke koni, ale raději bokem. Stejně jako s ušima dokáže hýbat s každým okem nezávisle na sobě.

http://horse.ic.cz/img/andalusan1.jpg

V Evropě se nebudou smět prodávat výrobky z tuleňů!

Lobing před EP, který rozhodoval o zákazu tuleních výrobků v EU - Autor:Pavel Novák


Evropský parlament odhlasoval zákaz prodeje výrobků z tuleňů na unijním trhu. Prodávat se nebudou smět výrobky z tulení kůže, masa ani tuku. Výjimky ze zákazu budou mít jen domorodé komunity lovící tuleně pro svou obživu. Pro zákaz obchodu s výrobky z tuleňů se vyslovila drtivá většina evropských zákonodárců - 550 ze 785. Podle společného nařízení Evropské rady a parlamentu bude ilegální prodej oděvů, obuvi, masa, tuku a také kosmetických přípravků z tuleňů. Porušení zákazu budou sankcionovat členské státy podle národní legislativy. Nařízení stanovuje výjimky pro výrobky zpracované Inuity a jinými domorodými skupinami, které loví tuleně tradičním způsobem, a jen pro svou obživu. Nařízení míří hlavně proti Kanadě - známé průmyslovým lovem tuleňů pro jejich kožešinu, při kterém lovci užívají drastické metody a nešetří ani tulení mláďata. Uzavření evropského trhu pro tulení produkty by mělo Kanadě způsobit ztrátu 6,6 milionu kanadských dolarů ročně. Předsedkyně parlamentního výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Arlene McCarthyová doufá, že toto téma nehrozí dobré vztahy Unie s Kanadou na nadcházejícím summitu českého předsednictví s touto severoamerickou zemí. Prodej tuleních produktů je totiž jen kapkou v moři obchodní výměny s Kanadou, která dosahuje 23 miliard dolarů.

Můj názor?KONEČNĚ!Už i v Bravu psali (sice už dávno,ale psali) aby ste šli tam a tam podepsat petici,že snad s tím přestanou a ono to zabralo!Co si myslíte vy?

Jak se zbavit zápachu od zvířacího mazlíčka

Chováme doma kočku - jak odstranit kočičí zápach

Pokud chováte v panelovém domě kočku, případně více koček, je zapotřebí dodržovat základní hygienická pravidla. V bytě pravidelně větrejte (vhodné je pořízení sítí do oken, předejdete tak tomu, že vám vaše kočka nechtěně vypadne z okna).
Kočky není potřeba pravidelně venčit, proto je nutné určit jim v bytě místo, kde budou moci vykonávat svou potřebu (nejlépe na méně frekventovaném místě). Kočičí výkaly mají velmi intenzivní zápach, proto je vhodné zřízení speciální kočičí toalety, do které je vhodné umístit hrudkující stelivo.
Nezapomeňte na to, že kočičí toaleta by se měla vyměňovat alespoň jednou až dvakrát denně, jen tak předejdete nechtěnému zápachu.

Na výběru steliva záleží!

Čím kvalitnější stelivo koupíte, tím snadnější bude jeho výměna a samozřejmě také bude vyšší jeho funkčnost. Sláma a piliny nejsou příliš vhodnou volbou. Odborníci doporučují speciální hrudkující steliva, která lze jednoduše vyměnit.
Jakmile vykoná domácí mazlíček svou potřebu, stelivo jeho moč vsákne a následně vytvoří hrudku. Hrudky pak stačí pouze ze zvířecí toalety odstranit. Doporučujeme zakoupit kvalitnější (sice dražší) hrudkující stelivo, které vydrží déle a nepráší se z něj.

Chováme v bytě psa - jak odstranit zápach od psa?

Pejsci, kteří jsou chováni v bytě vyžadují pravidelné procházky, alespoň dvakrát až třikrát denně. Co si budeme povídat, když je škaredé počasí,tak se nám ven zkrátka nechce. Ale, co s pejskem, který potřebuje vykonat svou potřebu a nemůže za to, že je venku škaredě?
Vyřešit tento problém můžeme poměrně jednoduše, stačí pořídit mu speciální psí toaletu (ta je úplně stejná, jak ta kočičí - tedy bedýnka a vhodné stelivo, nejlépe hrudkujícího charakteru). Nezapomínejte ovšem na to, že je to pouze provizorní řešení, protože psi potřebují pravidelný pohyb formou procházek.
Chováme v bytě hlodavce - jak odstranit zápach od hlodavců?

Mnoho českých domácností chová křečky, myši, morčata, osmáky, zakrslé králíčky a nebo třeba činčily. Krmení je ten nejmenší problém... Udržování čistoty v kleci hlodavce by mělo být na denním pořádku, zejména je důležitá pravidelná výměna podestýlky. Nejvhodnější podestýlkou je již zmiňované hrudkující stelivo, kukuřičná drť nebo lisovaný dřevěný granulát, které lépe vsakují moč a pohlcují pachy.

Spreje, prášky a "účinné" odstraňovače zvířecího zápachu

Na našem trhu si lze vybrat z opravdu široké nabídky "zaručených" odstraňovačů zvířecích zápachů ve formě spreje, tekutiny a nebo například prášku. Některé přípravky sice zvířecí zápach zmírnit mohou, nikdy jej ovšem neodstraní úplně. Zkrátka základem čistého a voňavého domova je pravidelný úklid zvířecího příbytku.

Pryč se zvířecími chlupy

Kdo pouští nejvíce chlupů?

Budete se divit, ale nejhůře odstranitelné jsou chlupy z krátkosrstých psů. Ty se totiž do oblečení, pohovek a koberců doslova zapichují a dostat je pryč je pak skoro nemožné. Záleží ale také na materiálu oblečení či čalounění - čím je povrch hladší, tím méně se na něm chlupy drží. Nepřilnavé je například hedvábí nebo stoprocentní bavlna (příměsi jako je elastan nebo polyester působí staticky a chlupy opět přitahují). Naprostou katastrofou je naproti tomu manšestr a samet.

http://casopis.planetazvirat.cz/foto/060301-bigl-pes-velkeho-formatu-01.jpg

Jak odstranit...

..chlupy z gauče
Chlupy z čalouněného nábytku nejlépe odstraníte gumovými rukavicemi, které namočíte pod tekoucí vodou. Přebytečnou vodu z rukavic otřepejte, pak rukama sbírejte chloupky krátkými, škrablavými pohyby. S gumovými rukavicemi se prsty dostanete i do skulin a rohů.

..chlupy z koberce
Nevlastníte-li vysavač se speciálním kartáčem na zvířecí chlupy, investujte alespoň do smetáku s gumovými štětinami. Dokáží zvířecí chlupy perfektně zachytit!

..chlupy z oblečení
Psí nebo kočičí chlupymůžete z oblečení odstranit několika způsoby. Pokud zrovna opouštíte domov a potřebujete se chlupů ze svého saka zbavit okamžitě, použijte některý z válečků na čištění oblečení. Existují tři druhy - látkové, které při pohybu jedním směrem chlupy zachycují a při pohybu zpětném pouštějí; gumové, na které se chlupy při přejíždění oděvu nalepí; a jim podobné válečky s lepícími papírky (ty po použití vyhodíte a vyměníte za nové). Zatímco hladký váleček je ideální na hladké materiály jako jsou košile nebo džíny, látkový váleček upotřebíte na manšestr nebo flaušové kabáty.

Nouzové řešení

Jestliže žádný z pomocníků doma nemáte, nouzovým řešením je omotat si kolem ruky lepící pásku (lepící částí vně) a postupným oťapkáváním chlupy zachytávat. Smolařům, kteří nemají po ruce ani pásku, doporučujeme vyčistit oblečení navlhčenou rukou.

http://www.interiery-sestak.cz/rohove-pohovky/pohovka-touareg-01b.jpg

Chlupy na vypraném prádle? To snad ne!

Ale ano, i to se může stát. Sušičky prádla sice zbaví vaše oblečení chlupů dokonale (horký vzduch všechny drobné částečky z prádla doslova vyfoukává), ne všechny domácnosti jsou ale touto vymožeností vybaveni. Přesto existuje finta, díky které už se nad příští várkou vypraného a přesto chlupatého prádla rozčilovat nebudete. Stačí přidat do pračky spolu s oblečením čistou molitanovou houbičku na nádobí. Na ní se všechny chlupy nachytají!

Světové organizace FIFe a FCI

FIFe

FIFe (Fédération Internationale Féline) je mezinárodní organizace milovníků a chovatelů koček, která byla založena v roce
1949 francouzkou M.Rabel. Původní název organizace FIFe zní United Nations Organization of the Cat Fancy.
United Nations Organization of the Cat Fancy byla teprve roku 1981 zaregistrována v Ženevě pod názvem Federation Internationale Feline (FIFe). Nejvyšším zákonodárným orgánem FIFe je Všeobecné politické shromáždění. V roce 1998 bylo v organizaci FIFe registrováno 400 organizací z celého světa, jejich počet každým rokem neustále stoupá.
Hlavním cílem FIFe je sjednotit celosvětově standarty plemen koček (ty vznikly na základě celobiologických zákonů).
Všechna plemena koček jsou rozdělena do čtyř základních skupin:

1.Perské a exotické kočky
2. Polodlouhosrsté kočky
3. Krátkosrsté a somálské kočky
4. Siamské a orientální kočky
FCI
FCI je mezinárodní organizace, která se zabývá plemeny psů a také celkově kynologií. Byla založena v roce 1911 Německem, Rakouskem, Belgií, Francií a Nizozemskem. Během 1. světové války organizace FCI zanikla, o její obnovu se postaraly v roce 1921 organizace Société Centrale Canine de France a Société Royale Saint-Hubert. Hlavní sídlo má FCI v Belgii ve městě Thuin.
Dnes má tato organizace 80 členských zemí, celkem existuje 468 plemen psů, která jsou u FCI evidována. Nad každým jednotlivým plemenem má patronát určitý členský stát, který sepisuje standard plemene. Organizace FCI je zodpovědná za překlad a doplňování standartů.

Všechna plemena psů jsou rozdělena do deseti základních skupin (dle vzhledu a využití plemene)

1. Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
2. Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
3. Teriéři
4. Jezevčíci
5. Špicové a tzv. plemena primitivní
6. Honiči a barváři
7. Ohaři
8. Slídiči, retrívři a psi vodní
9. Společenská plemena
10. Chrti

Eko farmy

Běžné farmy versus ekofarmy

Zásadní odlišení ekofarmy od tzv. zemědělských družstev je v přístupu chovatelů ke zvěři, v počtu chovných kusů a pečlivostí ve výběru krmných produktů. Úmyslem zakladatelů tohoto nápadu bylo vytvořit příjemnější a klidnější prostředí pro skot, ovce, prasata či drůbež a zachovat přirozené podmínky pro jejich existenci.

Nesporné výhody ekofarem
Zvěř na biofarmách je chována ve větších prostorách a zpravidla mívají možnost celoročního výběhu. Pohyb na čerstvém vzduchu je jedním ze základních a nezbytných požadavků pro punc "ekokvality", mléčné výrobky a maso pak dosahuje vyšší hodnoty. Volba a výběr krmných směsí nepřekračuje stanovená a přísná kritéria a tím je zaručena ta nejlepší jakost všech výrobků.
Např. drůbež je krmena obvykle biopšenicí, biokukuřicí a do jídelníčku se jim zahrnuje také biosoja. Samozřejmostí je i zatravněný výběh, na kterém se můžou živit po celou dobu jejich vývinu. Kuřata neprocházejí rychlým růstem jako v klasických drůbežárnách, to znamená, že jejich denní režim není ovlivněn dlouhým, umělým svícením.
Díky dostatečnému spánku, pohybu a kvalitní krmě není zapotřebí jakkoliv zasahovat do imunitního
antibiotikami či hormony. Některé biofarmy svou zvěř krmí vlastním vyrobeným ekokrmivem, zde se většinou jedná o skot. Krávy jsou vypouštěny také na pastvu, kde mohou trávit většinu roku, kromě chladných zimních měsíců. A ani telátka nepřijdou o své, jestliže nejsou krávy dojeny.
Veškeré mateřské mléko náleží pouze jim a to přispívá k normálnímu, přirozenému růstu. V klasických zemědělských farmách jsou telátka téměř ihned po narození odstavena od matky, aby se mléko využilo ke komerčním úkonům.

Chov na ekofarmách je finančně nákladný
Chov hospodářské zvěře na biofarmách je finančně nákladný, a proto i výrobky z nich jsou v porovnání s ostatními nesrovnatelně vyšší. Jsou však bez chemických přídavků a koupí podpoříte nejen chovné stanice, ale také své zdraví.

44

Máme právo žít!

Prosím podepište tuhle petici,nebo si to dejte na blog.Hlavně to teda podepište!Já sem tam už podepsaná!Je to blogmame-pravo-zit.blog.cz.Jinak už mám hotovej design a nastavim ho zítra!

*

Veterinární záchranka

I zvířata potřebují pomoc
Nejen lidé, ale také zvířata mají své strážné anděly, přesněji tedy veterinární záchranku, která pomáhá při záchraně jejich životů. Princip pomoci je stejný, jak je tomu u sanitek pro lidi - po telefonickém rozhovoru jede sanitka neprodleně na místo, kde je potřeba pomoci, poskytne první pomoc a odveze pacienta do nemocnice, přesněji tedy na veterinu.

Pro koho je veterinární záchranka určena?
Veterinární záchranka je určena především pro větší zvířata (kočky, psy, papoušky, plazy, želvy, ježky). Co se týče hospodářských zvířat (krávy, kozy, koně), tak záchranka může poskytnout první pomoc, ale následující léčba je předána odborníkovi na daný druh.

Veterinární záchranka má také velmi nemilé povinnosti, uspání zvířat v případě potřeby (neléčitelné nádory, apod.). Poskytuje také takové služby, jako je například převoz zvířat k veterinárnímu lékaři či na hřbitov.

http://www.senzvirat.cz/foto/Veterin%C3%A1rn%C3%AD%20z%C3%A1chrann%C3%A1%20slu%C5%BEba/Prvn%C3%AD%20o%C5%A1et%C5%99en%C3%AD%20prob%C3%ADh%C3%A1%20na%20m%C3%ADst%C4%9B.jpg

Veterinární záchranka - důležité informace
Na veterinární záchranku můžete zavolat kdykoliv, funguje 24 hodin denně. Pokud potřebuje váš domácí mazlíček naléhavě pomoc, můžete zavolat. Nevolejte však ve zbytečných případech, tato organizace vznikla z vlastní iniciativy a není dotovaná státem, proto nezneužívejte tuto službu.

Nejčastěji jsou týraná tato zvířata:


Ovce,tato nevinná chundelatá zvířátka jsou často oběťmi týrání zvířat
žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

plazy

29. říjen 2010 | 09.51 | rubrika: ČLÁNKY O ZVÍŘATECH

Plazy

Aligátoři

  • Největší naměřená délka aligátora byla 5,84 m, ale většina má kolem 3 m.
  • Krokodýli neumějí žvýkat. Svou kořist trhají na kusy a ty pak polykají.
  • Aligátoří samice jsou oddané matky. Stavějí ohromná hnízda, do nichž kladou až 60 vajec. Po vylíhnutí nejméně rok zůstávají se svými mláďaty.
  • Krokodýli zívají, ale ne proto, že by se nudili nebo byli unavení, otevřením tlamy se ochlazují.

Hadi

  • Nejmenšími hady jsou slepani, kteří v dospělosti měří něco kolem 10 cm.
  • Nejtěžším hadem je anakonda, která v dospělosti může vážit až 180 kg.
  • Mezi nejdelší hady patří krajta mřížkovaná. Žije v deštných pralesech Jihovýchodní Asie, kde může dorůst délky 10 m.
  • V jednom doupěti se může shromáždit až 1000 chřestýšů, kteří se tak navzájem zahřívají.
  • Užovka při napadení často hraje mrtvou. Leží s převrácenou hlavou a vyplazeným jazykem. Navíc vydává strašlivý zápach.Soubor:Malpolon monspessulanus 1.jpg

Obojživelníci

  • Ropušník se brání tím, že z očí vystřikuje jedovatou krev.
  • Největším ještěrem je varan komodský, který dorůstá délky až 3 m a může vážit víc než dva dospělý lidé.
  • Šupiny na plazím těle jsou tvořeny keratinem, stejnou látkou jako lidské nehty.
  • Bazilišek dokáže po zadních nohách běžet po vodě, když zpomalí potopí se a zbytek cesty musí doplavat
  • Scink uťatý vypadá, jako kdyby měl dvě hlavy. Jeho velký, pahýlovitý ocas mate predátory a umožňuje tak scinkovi, aby utekl.Soubor:Frog in frogspawn.jpg

  • Pralesničky (jedovaté šípové žáby) jsou nejmenšími obojživelníky. Některé měří jen asi 2 cm.
  • Podobně jako ještěrky i někteří mloci v ohrožení odvrhují kus ocasu. Útočník se vrhne po svíjejícím se ocasu, zatímco mlok uteče.
  • Velemlok japonský dorůstá délky 1,5 m.
  • "Skleněné žáby” z Jižní Ameriky vypadají, jako kdyby byly tvořeny průhledným rosolem. Z břišní strany jim je vidět přímo do těla.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 2 (2x)