O lvech

5. listopad 2010 | 07.29 | rubrika: LVI

Lev

Wikipedie:Jak číst taxoboxLev

Popis obrázku chybí

Stupeň ohrožení
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
 
Kmen: strunatci (Chordata)
 
Třída: savci (Mammalia)
 
Řád: šelmy (Carnivora)
 
Čeleď: kočkovití (Felidae)
 
Podčeleď: velké kočky (Pantherinae)
 
Rod: Panthera
 
Druh: lev pustinný (Panthera leo)
Binomické jméno
Panthera leo
(Linné, 1758)
Dnešní rozšíření lva
Dnešní rozšíření lva

Poddruhy
  • lev severokonžský (P. l. azandica)
  • lev konžský (P. l. bleyenberghi)
  • lev indický (P. l. goojratensis)
  • lev jihoafrický (P. l. krugeri)
  • Lev berberský (P. l. leo)
  • lev kapský (P. l. melanochaita)
  • lev núbijský (P. l. nubica)
  • lev perský (P. l. persica)
  • lev senegalský (P. l. senegalensis)
  • lev východoafrický (P. l. somaliensis)
  • lev masajský (P. l. massaica)
Sesterská skupina
jaguár americký (Panthera onca)

Lev pustinný (Panthera leo) je savec čeledi kočkovitých (Felidae) a jedním ze čtyř druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Samci váží od 150-250 kg a samice 120-150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dříve se lvi nacházeli v celé Africe, Asii a dokonce i Evropě, dnes se vyskytují pouze v Africe a na několika místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. U lvů se znatelně projevuje pohlavní dimorfismus.

Populace a rozšíření

Lvice v olomoucké zoo na Svatém kopečku.

V relativně nedávné době sahalo přirozené prostředí lvů od severu Euroasie - PortugalskoIndie, až po Afriku (kromě Sahary). Poslední evropští lvi zemřeli již v dávných časech. Na Kavkazu, posledním útočišti euroasijských lvů přežila populace lva indického až do 10. století. Mezi pozdním 19. a raným 20. stoletím také vymřeli lvi ze severní Afriky a Blízkého východu. V dnešní době žije nejvíce lvů ve východní a jižní Africe, avšak jejich stavy se rychle snižují. Dnes je africká lví populace odhadována na 16 000-30 000 begin_of_the_skype_highlighting              16 000-30 000      end_of_the_skype_highlighting kusů žijících v divočině. V 90. letech 20. století byl stav populace odhadován na 100 000 jedinců. Stále se zvyšující kontakt s lidmi je pokládán za hlavní důvod, který vede ke snížení jejich stavů. Zbylé populace od sebe bývají geograficky izolovány, což může vézt k tzv. inbreedingu - potlačení dalšího rozvíjení genofondu.

Lev indický (Panthera leo persica, také perský nebo asijský), jehož historické území sahalo od Turecka až po Indii a od Kavkazu po Jemen, byl vyhuben na celém území Palestiny a Blízkého východu. Dnes žijí lvi na území národního parku Gir Forest v severozápadní Indii. Kolem tří set kusů také našlo útočiště o rozloze 1412 km² v lesnatém státě Gujarat. Jejich stavy zůstávají stabilní. V období pozdního pleistocénu byli lvi k nalezení také v Americe a severní Euroasii. Nejzajímavějšími poddruhy byly lev kapský a lev americký (neplést s pumou americkou, také známou jako americký lev). Tyto poddruhy byly nedávno považovány za dva odlišné druhy, genetické studie to prokázaly.

Potrava a lov

Lvi v Etoshském národním parku bojují o potravu.
Lev a mládě pojídající buvola afrického
Nejčastěji loví lvice

Lvice loví ve smečkách, obvykle v noci nebo za úsvitu. Jejich kořistí se stávají hlavně vetší savci jako jsou antilopy, pakoně, buvoli a zebry, ale také menší zvířata jako zajíci a ptáci. Nepohrdnou ani zdechlinami, které usmrtila jiná zvířata jako hyeny a jiné psovité šelmy. V některých lokalitách se lvi začali soustředit na pro ně jinak nezvyklou kořist, sloní mláďata, která loví v území řeky Savuti a také v Linyanti, kde se naučili lovit hrochy. (Savuti a Linyanti jsou řeky národního parku Chobe v Botswaně.) Jsou známy případy, kdy extrémní hlad dovedl lva až k usmrcení mladých slonů, časem začali napadat i dospělejší slony a příležitostně také dospělé jedince.

Lvíčata se učí lovit už ve třech měsících, ale většinou se nestanou úspěšnými lovci před dosažením druhého roku života. Lvi vyvinou rychlost 80 km/h,[1] ale postrádají vytrvalost. Proto se nejdříve musí za svou kořistí plížit alespoň do vzdálenosti 30 metrů. Obvykle někteří lvi spolupracují a snaží se obklíčit stádo z několika míst. Jejich útok je rychlý a smrtící, lvice se snaží dohnat kořist rychlým sprintem a výpadem s vytaženými drápy,dlouhé skoky na oběť jsou mýtus. Kořist většinou usmrtí zastavením přívodu krve do mozku,stisk na hrdle, nebo u menší kořisti zlomením vazu tlapou. Lvi loví na otevřeném prostranství, kde mohou být lehce zpozorováni, týmová práce ve smečce zvyšuje úspěšnost lovu. Smečka také pomáhá při ubránění již ulovené kořisti před ostatními predátory, například hyenami (ty mohou zdechlinu ucítit i na vzdálenost několika kilometrů). Samci se ve smečce většinou na lovu nepodílejí, ale pokud se snaží ulovit nějaká větší zvířata jako jsou buvoli, zapojí se.

Sociální chování

Lvi jsou masožraví a projevují dva typy společenského uspořádání. Někteří jsou součástí smečky, která se skládá z příbuzných samic, jejich mláďat a skupiny jednoho až čtyř samců (tzv. koalice), kteří se páří s dospělými samicemi. Další skupinou jsou nomádi, což jsou samotáři, někdy i jedinci žijící v páru.

Protože jsou samice lehčí a menši, jsou více hbité a daleko rychlejší než samci, proto se na lovu podílejí největší měrou. Samec naopak využívá svou sílu a velikost pro ochranu teritoria a střežení ulovené kořisti (díky tomu mají samci nárok na ulovenou potravu). Odpočívající lvi si mezi sebou vzájemně projevují náklonnost, hladí se, čistí si srst a drbou se. Když ale dojde na jídlo, je tu každý sám za sebe s jediným cílem - urvat co největší kus. Handrkování a boje jsou při pojídání kořisti na denním pořádku. Většinou nejdříve žerou samci a poté samice se lvíčaty.

Samci i samice se poté snaží ochránit svou ulovenou kořist před jinými predátory a mrchožrouty. Někteří individuálněji založení lvi se dokonce snaží vést hlavní úlohu v ochraně kořisti, když se ostatní členové smečky s požíráním loudají. Tito "loudalové" nebývají ostatními členy trestáni, možnou hypotézou může být fakt. ze poskytují smečce jiné "služby", takže jim ostatní lvi odpustí. Další alternativou může být to že lvi odměňují členy, kteří brání potravu...

Obyčejně lví samci netolerují samce z jiných teritorií a samice nesnesou přítomnost jiné, cizí samice.

Většinu času svého života tráví odpočíváním, a to až 20 hodin denně.

Rozmnožování a sexualita

Pářící se pár

Lvi se páří v jakémkoliv roční období, samice mívají estrální cykly. V průběhu souboje, který páření doprovází a který může trvat i několik dní kopuluje pár pravidelně 20× až 40× denně. V tomto období také zřídka pořádají větší lovy. V zajetí se lvi rozmnožují velice dobře.

Březost samice trvá 100-120 dní, poté porodí 1 až 4 mláďata. Samice ve smečce se snaží rozmnožovat ve stejnou dobu, takže se můžou vzájemně starat o krmení a chování mláďat. Lvíčata jsou odstavena po šesti až sedmi měsících. Vzájemné souboje o jídlo jsou v divočině na denním pořádku, proto se až 80% mláďat nedožije ani dvou let.

Když nový samec (nebo koalice) převezme vládu nad smečkou původním samcům, zabije většinou mláďata. Toto chování je vysvětleno tím, že samice se znovu stanou plodnými až tehdy, když jejich mláďata dospějí nebo zemřou.

Samci pohlavně dospívají kolem věku tří let a stávají se schopnými převzít vládu nad jinou smečkou ve věku 4 až 5 let. Stárnou a slábnou zhruba v 8 letech. Tento věk poskytuje jen malou naději pro narození a dospívání vlastního potomstva. Samci se musí začít rozmnožovat hned jak se dostanou do smečky.

Samice se často snaží svá mláďata před lvím samcem uchránit, ovšem jen málokdy úspěšně. Samec většinou nejdříve zabije mláďata, která jsou mladší dvou let a jejichž matky jsou příliš slabé na to, aby je ochránily. Samice uspějí většinou tehdy, jsou-li alespoň čtyři proti jednomu lvímu samci.

Pozorovatelé zjistili, že obě pohlaví mohou vykazovat znaky homosexuality. Lví samci spolu vytvářejí pouto, vzájemně se o sebe starají a tisknou se k sobě. Samičí homosexualita byla pozorována pouze v zajetí.

Fyziologická charakteristika

Samci, dobře rozpoznatelní podle hřívy, mohou vážit 150-225 kg. Samice dosahují hmotnosti 120-150 kg. Největší africký lev držený v zajetí vážil 366 kg.

Samci dosahují délky 170-250 cm. Samice zhruba 140-175 cm. Ocas měří 70-100 cm a je zakončen střapcem, který v sobě ukrývá zhruba 5 mm dlouhý trn. Lvi jsou jediné šelmy, které tento střapec mají. Jeho funkce je dosud neznámá. V divočině se lvi dožívají až 15 let, v zajetí to může být až o deset let více.

Kožich bývá zbarven různě - Od světle žluté přes načervenalou až po tmavě hnědou. Hříva samců bývá světle žlutá až černá. Břišní partie bývají světlejší, střapec na ocasu je vždy černý.

Hříva

Termografický snímek zachycující lva v zimním období

Dříve se vědci domnívali, že se podle barvy, tvaru a hustoty hřívy daly jednotlivé poddruhy odlišit, ale opak je pravdou, barva a velikost závisí hlavně na prostředí, ve kterém lev žije. Lvi, kteří žijí v prostředí s nižší teplotou (např. evropské a severoamerické zoo) mají hřívu hustější a většinou tmavěji zbarvenou. V národním parku Tsavo v Senegalu žilo několik samců lva bez hřívy. Absence hřívy může být způsobena jak klimatickými podmínkami, tak také sexuálním dospíváním, které souvisí s produkcí testosteronu. Vykastrovaní lvi mívají hřívy menší. Velká hříva může být u lva také znakem genetického a fyzického zdraví, také mu poskytuje jistou ochranu při soubojích. Na druhou stranu se však lev více zahřívá. U některých poddruhů dávají samice přednost lvu s velkou a hustou hřívou, která bývá znakem dobré plodnosti. Je také možné, že při páření se samci s větší hřívou jsou více aktivní, avšak tato skutečnost nebyla vědecky potvrzena.

Historický vývoj

Nejstarší fosilní nálezy kočky připomínající lva jsou známy z Tanzanie, stáří je odhadováno na 3,5 milionu let. Někteří vědci se domnívají, že šlo o původní druh lva, avšak většina se shodla na tom, že jde pouze o šelmu lvu podobnou. Nejstarší známé nálezy druhu Panthera leo byly nalezeny v Africe a jejich stáří je odhadováno na 700 000 let. Panthera leo se poprvé objevil v Evropě před 300 000 lety v Itálii jako poddruh Panthera leo fossilis. Z tohoto nálezu je také odvozený poddruh Panthera leo speleae - lev jeskynní, který se také začal objevovat před 300 000 lety. V období pleistocénu se lvi rozšířili také na území Severní a Jižní Ameriky a vznikl nový poddruh Panthera leo atrox - lev americký.

V severní Euroasii a Americe byli lvi běžní, vymřeli před poslední dobou ledovou - zhruba před 10 000 lety.

Taxon

Hla

Kříženec lva pustinného se lvem berberským v olomoucké zoo

vní rozdíl mezi jednotlivými poddruhy tkví v jejich rozšíření a velikosti. Pravděpodobně se všechny poddruhy vyvinuly z jednoho před zhruba 55.000 lety.

  • Panthera leo azandica - severovýchodní konžský lev.
  • Panthera leo bleyenberghi - lev katanžský nebo Jihozápadní africký lev. Zimbabwe, Angola, Katanga (Zaire).
  • Panthera leo europaea - lev evropský. Jako zvláštní poddruh nepotvrzen. (Pravděpodobně identický se lvem Indickým nebo Panthera leo speles).
  • Panthera leo hollisteri - lev konžský.
  • Panthera leo krugeri - lev jihoafrický.
  • Panthera leo leo (P. l. berberisca) - lev berberský - V přírodě a pravděpodobně také v zajetí vymřel[2]
  • Panthera leo melanochaita - lev kapský;V přírodě vymřel pravděpodobně v roce 1860.
  • Panthera leo massaicus - lev massajský.
  • Panthera leo nubica - lev východoafrický.
  • Panthera leo persica - lev indický nebo také lev perský či lev asijský. Kriticky ohrožený, pouze 350 jedinců přežívá poblíž Gir Forest v Indii. Dříve se vyskytoval i v Turecku, na Blízkém východě, v Pákistánu, Indii a dokonce i v Bangladéši. Pytláci jej hojně lovili, Lev perský lovil ve dne a byl menšího vzrůstu, proto se stal pro člověka lehkou kořistí.
  • Panthera leo roosevelti - lev abyssianský.
  • Panthera leo somaliensis - lev somálský.
  • Panthera leo senegalensis - lev severoafrický, nebo také Lev senegalský.
  • Panthera leo verneyi - lev kalaharijský. Pozorovány anatomické rozdíly a rozdíly v chování oproti dnešním poddruhům.

Variace

Bílý lev v bratislavské zoo


Několik různých genetických variací lva bylo pozorováno v přírodě, o většinu se však zasloužily zoologické zahrady na celém světě.

Bílí lvi

Přestože jsou vzácní, jsou občas hlášeni v Timbavati v jižní Africe. Jejich neobvyklé zbarvení je dáno recesivním genem. Bílý lev je v nevýhodě, když přijde na lov, díky zbarvení může totiž být kořistí velice lehce odhalen. Mláďata i dospělí jedinci jsou čistě bílí, ne jako běžní mládí lvi, kteří na sobě mají barevné fleky.

Křížení lvů s ostatními velkými kočkami

Lvi jsou často kříženi s tygry (vetšinou sibiřským nebo bengálským), vznikají kříženci, kterým se říká ligeři a tigoni (anglické složeniny slov "tiger" a "lion" - první zkratka značí vždy živočiš. druh samce, druhá značí druh samice). Lvi byli také kříženi s levharty a jaguáry, tito jedinci se nazývali leoponi a jaglioni.

Liger je kříženec samce lva a tygří samice. Protože jsou ze strany otce i matky potlačeny geny, které zastavují růst v určitém věku, dosahuje liger úctyhodných rozměrů a stává se tak největší kočkovitou šelmou světa. S tygrem sdílí pruhy, které má po celém těle, se lvím samcem je to zase hříva. Ligeří samci nejsou plodní, samice vetšinou ano. Samci mají 50% šanci že se narodí s hřívou, ale pouze dalších 50% získá hřívu velikostí podobnou hřívě lva.

Méně známou variací je Tigon, kříženec tygřího samce a lví samice. U tohoto druhu se uplatnily geny, které potlačují růst, od obou rodičů, takže je tigon menšího vzrůstu. Samci bývají také sterilní.

Útoky na člověka

Běžně lvi na člověka neútočí, není jejich přirozenou kořistí, avšak někdy je hlad dovede i do blízkosti lidských obydlí a člověk se poté stává snadno dostupnou kořistí. Lvi nejsou tak agresivní jako třeba bengálští tygři nebo levharti, které mají na svědomí vetší počet lidských obětí. Nejznámější útok na člověka se stal v roce 1898, kdy se v Africkém městě Tsavo stavěla železnice. Dva bezhřívnatí lvi zabili na 35 afrických dělníků za pouhé dva dny. Dělníci postavili obrané ploty s pochodněmi, aby se lvi nedostali do tábora, avšak ani tyto je nedokázaly zadržet. John Henry Patterson, který vedl stavbu zkoušel v noci vylézt na strom a lvy zabít, avšak bezúspěšně. Než se lvy podařilo zastřelit, stihli zabít 135 lidí.

Jsou taky zaznamenány útoky lvů v zajetí, statisticky na člověka útočí lev v zajetí častěji než ve volné přirodě.


 

Lioness updated.jpg Související články obsahuje portál
Živočichové
komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 3 (4x)