Moje zážitky se zvířátkama

31. prosinec 2010 | 21.58 |

Jak mi umřel můj první pejsek jezevčík Barunka všichni jsme hodně plakali bylo mi 6 roků a do teď když si na ni vspomenu tak brečím. Moc jsem chtěla ještě pejska tak mi mamka koupila na Vánoce pejska pražského krysaříka.Pojmenovala jsem ji taky Barunka. Byl to strašný mazlík všude jsme ji brali, protože byla malinká.Byla strašně hodná a měla mě rád, ale to jenom do 2 a půl roků. Potom jak měla 2 a půl roků tak na mě byla zlobivá- kousala mě, když jsem ji pohladila tak na mě vrčela a cenila zuby. Ale přesto jsem ji mám strašlivě moc, moc ráda. Moc jsem si přála ještě jednoho pejska, ale takového který mě bude mít rád a nebude na mě vrčet. Jak barunce byly 4 roky maminka se rozhodla že mi toho vysněného pejska koupí. Hnedka ten den co jsme se rozhodly mít pejska tak jsme ho taky měli. Sedli jsme k počítači a šli na psí inzeráty. Chtěli jsme boloňského psíka ten prý má moc rád děti. Všude jsme volaly jestli nemají volné štěňátko(bylo nám to jedno jestli fenečku nebo pejska hlavně aby byl hodný), ale všude bylo obědnané nebo bylo moc malé a muselo být ještě u maminky. Byli jsme z toho smutné že nikde není. Oběvili jsme ještě jeden inzerát a tam jsme našli to nejkrásnější štěňátko ze všech hned jsme tam volaly a bylo volných ještě 8 chlapečků .Ten pán co to zvedl řekl že dneska nemá čas že až zítra. My jsme si s maminkou vymysleli že zítra nemůžeme že jedeme na chatu a že by jsme tam chtěli už mít pejska sebou. Tak pán řekl že teda dneska jo že v 6 hodin. Už jsme se s mamkou nemohly dočkat.Vyjeli jsme o 3 hodiny dříve, protože to bylo až v Olomouci.Domluvily jsme se s tím pánem že my dojedeme vlakem na hlavní nádraží a on přijede, protože my jsme nejely autem, ale vlakem(mamka měla strach že by tam autem netrefila) přijeli jsme už o hodinu dříve. Pořád jsme toho pána vyhlíželi a tak jsme se rozhodly mu zavolat kde je, protože měl zpoždění 15 minut. Zvedl to a řekl že už tam bude asi za 2 minuty tak za chvíli jsme ho viděli jet já jsem k němu utíkala, protože jsem se už nemohla dočkat. Slíbil že doveze všech 8 pejsků, ale dovezl jenom jednoho, ale určitě toho nejhezčího! myslela jsem že bude velký tak 30 centimetrů, ale on byl velký jako dlaň.Pojmenovala jsem ho Čenda.Měl jeden měsíc. Jak jsem nesla v ruce chlupatou kuličku všichni se mě ptali jestli si ji můžou pohladit. Než jsme jeli zpátky vlakem nechali jsme Čendu vyčurat. Ale on si místo vyčurání lehnul na zem a chystal se spát vzala jsem ho aby nebyl špinavý. Čenda si do teď furt hraje s jazýčkem například ho dává do ruličky nebo si ho kouše. Druhý den jsme Čendu šly naočkovat a odčervit. Jak měl 3 měsíce šli jsme na kontrolu. Měli podezdření že má onemocnění močových cest, protože furt čural třeba za půl hodiny se vyčural 5. Pro jistotu mu vzali krev. Tak už neměl podezdření na zánět močovích cest, ale na nemoc Shant (šant) . Taty nemoc pokud se neřeší operativně tak je na umírání. Tak jsme hrozně brečeli, protože jsme ho nechtěli dát na operaci, protože stojí 30 000 a ani není 100 % že ji přežije a celý život by se trápil a mohl by oslepnout.

Tak musel držet speciální dietu( né takovou aby byl hubenější on byl hubený akorád, ale takovou která by ten Shant MOŽNÁ vyléčila) a ještě musel brát antibiotika první mu je museli několik dní píchat iněkcí, ale to ho strašně bolelo několik minut z toho kňučel tak jsme přešli k tabletám které voněli jako ryba takže je jíst chtěl a ani nevěděl že to léky jsou. Ty antibiotika musel brát kdyby náhodou ten zánět močových cest měl. Kdyby měl ten Shant (šant) tak by za čas začal omdlívat a přepadávat na nožky.To se taky jednou stalo. Jak Čendu hlídala babička tak u židle začel na tu nožku napadávat a omdlívat babička honem volala mamce tak mě mamka vzala a rychle jsme utíkali k babičce naštěstí  babička bydlí hned 2 baráky vedle.Jak jsme tam byly tak to omdlívání udělal ještě jednou. Zachvíli byl už v klidu. Byly jsme obědnaní na kontrolu tak jsme tam šli a všechno jsme panu doktorovi řekli. Pan doktor mu znova vzal krev a výsledky měli být za týden. Za týden jsme tam jeli a zjistilo se že ten Shant nemá. Všichni jsme byli moc rádi. Ale do teď nevíme co to omdlívání bylo, ale asi se mu jenom zamotala hlava nebo něco jiného.Ale v každém pří padě už je zdravý.Je přesně jako můj vysněný pejsek má mě rád a je strašný mazlík. Dneska což je 14.listopadu mu je 5 měsíců.Barunka ten pražský krysařík a Čenda nejsou moji jediní domácí mazlíčci mám taky želvu Máju, 3 suchozemské šneky kteří budou velcí 30 cm a akvárko. Ti šneci se jmenujou Miley (Majlí),Medovník a Piškotek. Ryby pojmenované nemám, protože jich mám více stejného druhu a ty bych nepoznala.Máju jsem dostala před 5 a půl roky. Byla čerstvě narozená. Jak mi ji taťka dal byla velká přibližně čtyři centimetry.Teďka jí je už 5 a půl roku a je velká kolem sedmnácti centimetrů.Jednou jsem sní byla venku aby se napapala trávy a vykakala a vyčurala. Ani jednou se nevyčurala a jak jsem ji pak položila na lavičku abych našla klíče , tak se na té lavičce vyčurala.Všichni lidi se dívali že to stíká po lavičce dolů nebyli moc nadšení, ale ani se nezlobily.Od té doby Máju na lavičku nepokládám.A ještě vám povím pár Májininých lumpáren...jak jsem jednou u mě doma měla kámošky na návštěvě a ony chtěli ukázat Máju tak jak jsem ji položila na zem tak se tam vyčurala i vykakala.Musela jsem to rychle utírat.Nebo jak jsem Máju vzala jiný den zase na procházku tak byla furt na jednom místě a já jsem si jenom zašla kousíček pro něco byla jsem tam asi jenom tři minuty.Jak jsem se vrátila Mája nikde, sousedky mě viděli jak ji hledám a šli jsme ji všichni hledat a si po půl hodině hledání jsme ji našli zavrtanou na stejném místě kde byla celou dobu. No kdybych vám tu měla psát všechno co udělala tak se asi upíšu takže jsem vám řekla jenom pár těch Májiných lumpáren. Teď vám povím o mojich rybkách...., tohle sorry moc zajímavé nebude, protože ryby nic moc dělat nemůžou :-) Moje ryby (vím že to bude znít divně, ale je to tak) jsou docela chytré a hlavně žravé...vždycky jak mě vidí že do ruky beru jejich jídlo tak se všechny rybky shromáždí na to místo kde jim to vždycky supu. No tak to je asi vše co o rybách můžu napsat, ale mohla bych vám říct o rybkách od kámošky Danči.Ona má maličké akvárko a tam má dvě neonky a ty dvě neonky se jmenují Dominika a tu druhou si nemůžu vspomenout. A teď už k těm lumpárnám...jednou jak Danča byla ve škole a pak přišla domů tak ta jedna rybka byla přilepená na skle nad vodou měla štěstí že neumřela ,) Tak teď už jsem jenom z mojich zvířátek nepopsala moje suchozemské šneky a ti naštěstí nic nedělají.Moc bych si přála třetího pejska nebo fredku, ale to mi mamka už nechce dovolit. ► nějaké věci pokud si vspomenu tak dopíšu :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Moje zážitky se zvířátkama nena 24. 11. 2010 - 09:04
RE: Moje zážitky se zvířátkama lenkaplenkapodprsenka 25. 11. 2010 - 14:23
RE: Moje zážitky se zvířátkama evule 03. 01. 2011 - 17:21