Páv

Rozevírá páv svůj chvost,

jaká krása, jaký skvost!

Pane páv, buďte zdráv,

proč máte tak krásný háv?

Inu aby radost měl,

kdo tu krásu uviděl.

Sníh

Co je, co je?

Co je, co je sníh?

To se rojí běláskové,

lidi, to je jich!

Co je, co je travička?

Jako bych pohladil rukou malého králíčka

Vzpomínky

Myslím na svět, co mám ráda,

myslím na svět plnej hrůz.

Vždy pomůže mi vzácná rada,

co přichází jen od mých múz.

Když múza navštíví mou mysl,

mou mysl plnou živých snů,

hned pocítím života smysl,

už nebojím se dalších dnů.

Bojím se jen lidské zlosti

a špatných lidských vlastností,

kterých mám už sakra dosti,

mám dost i všeho sobectví.

Jen jedna vlastnost pro mě platí,

tou vlastností je upřímnost,

za kterou zlatem nezaplatí

žádná vybraná společnost.

Jen málo lidí se tímhle řídí,

upřímnosti není nikdy dost,

mé oči stále dobře vidí,

i v krásných očích poznaj zlost.

Každej člověk má svou vlastnost,

která má doživotní platnost,

s tou vlastností se narodíš,

i do hrobu s ní půjdeš,

mezitím však vyzkoušíš,

jak dlouhou cestu ujdeš.

Ta cesta není zas tak dlouhá,

snaž se využít všech možností,

pak nastane minuta pouhá,

ze vzpomínek jsou bolesti,

teď rozhoduje tvoje touha,

co udává směr rozcestí.

Prosím

Vylej mi mé sny - dalšími mne zabal.

Vypij mi můj stín - zkrať jej a vpluj.

Nalej mi náš čas - bez odbíjení jej zvěčni.

Násob mi mé dny - k užitku mne zapal.

Vypusť mi můj splín - do plic ohně a kuj.

Vystav mi náš pas - a se mnou VZLÉTNI

Rybička

Rybko, rybko, rybičko,

vyskoč z vody maličko,

pročpak se k nám nepodívat,

svítí u nás sluníčko.

Inu kdo by neposlech?

Skočila na suchý břeh,

sotva padla na oblázky,

nemohla už chytit dech.

Vzal jsem, vzal jsem rybičku

za červenou ploutvičku,

pustil jsem ji do vodičky

u samého krajíčku.

Modrá tůň se usmála,

všecky vlnky svolala:

Teď mu, vlnky, poděkujte,

že nám rybka zůstala.

Děkujem ti, Jeníčku,

za stříbrnou rybičku,

byla by nám zahynula,

už zas čeří vodičku.

Ať už je to kdokoliv

Nebe je krásný, modrý, bez mraků,

já se s Tebou procházím,

vypadáme jak pár tuláků,

kterým vůbec nic neschází.

Slunce svítí, já mám chuť se smát,

kytky jsou všude v okolí,

je krásný vnímat, že Tě má někdo rád,

ať už je to kdokoliv.

To všechno patří, zdá se, jen nám,

těm tulákům bláznivým,

hrozně šťastná jsem, že Tě vedle sebe mám

aspoň ve snu, to já totiž sama zase jen tak sním.